VII. Když srdce blaží lásky vznět,

Karel Mašek

VII.
Když srdce blaží lásky vznět, Když srdce blaží lásky vznět,
 když píseň opouští můj ret, když na keři zřím planout květ, či když se oko v západ noří, kde slunce hoří vždy dím: Dnes naposled! Když v smutek dny mne svádějísvádějí, dál v prsou chovám naději, že lepší den mi přijde zpět; když v hrudi své však štěstí nosím, tu o smír prosímprosím, řka: Vím – dnes naposled! Víc nechci, než být připraven, že méně podá příští den a klidně opouštěti svět a srdce, jímž vždy bázeň chvěje mít bez naděje, až zazní naposled. 55

Kniha Popěvky tulácké (1900)
Autor Karel Mašek