OTAKAR AUŘEDNÍČEK.

Karel Mašek

Kdy opál luny vzplane leknínový – květ mystický na prsou matky země – na římsy domů lesk ten fosforový ji, hysterickou, svábí na střech témě. Jdou kočky za ní s magickými zraky pří zrezavělých korouhviček vání, jich výkřik nervosní se nese v mraky jak Chopinovo kvilné zasténání. V hnizd ptačích pěstě zaťaté se nese safírů mořem nevěstky jak steny, mé duše klaviatura se pod ním třese, tak nervosní ji rozčilily ženy. Ó rci, kdos byla, nežli noc ta stmělá tvůj vyvábila zjev a kočky za ním? Snad jeptiškou – a zázrak tvého těla kdos zavraždit chtěl vzteklým objímáním? Ó jdi jen dál – zřím ve souchotin muce jak mušle krvavá se zrak tvůj smrákal, tvým nožkám krbem nebudou mé ruce, já pro tebe již mnoho, dlouho plakal.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

761. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MLADÁ ZEMĚ (Jan Opolský)
  2. VII. Imogena. (Jaroslav Vrchlický)
  3. NÁMĚSÍČNÍ. (Otakar Auředníček)
  4. Shelley. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V. Svit měsíce v houšť vniknouti se zdráhá, (Jaroslav Vrchlický)
  6. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  7. Hvězda. (Xaver Dvořák)
  8. Bdí láska Boží neobsáhlá! (Xaver Dvořák)
  9. Navrať se, navrať! (Xaver Dvořák)
  10. KRAJINA (Hermor Lilia)