EMAN. RYT. Z ČENKOVA.

Karel Mašek

Já samotář a bledý básník snící zas zřím v svůj kraj a známých do polí, zas dostavník tam vidím po silnici, již v řadě dlouhé vroubí topoly. Na řadě tyčí, které dráty pojí, se při západu chytá slunce zář – a vzpomínám přec, v promenady roji že zříti mohl bych teď známou tvář. Tam chodí as ten šotek modrooký v svou gardedámu přísnou zavěšen, když nad Prahu šer léhá přehluboký, a v kalužích vzplá odlesk svítilen. Tam stihati bych mohl zjev ten její – – však bylo by to směšné jednání, vždyť našemu též kocouru se směji když Káču, naši kavku, prohání.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
v básni jsme nalezli 1 osobu, v básni jsou označena takto

Patří do shluku

kocour, káča, kočka, mňoukat, kocourek, kotě, ocas, utíkat, utéci, čert

87. báseň z celkových 413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Viktor Dyk)
  2. NA ŠVESTKÁCH (Bohdan Kaminský)
  3. III.   Jinoši chytají do rukou světlo, (Richard Weiner)
  4. AUTO. (Bohdan Kaminský)
  5. Hádanky. (Karel Alois Vinařický)
  6. VEČER MILENCŮ. (Adolf Červinka)
  7. JARNÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Staré světnice. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Kantor. (Rudolf Pokorný)
  10. ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ. (Karel Mašek)