EMAN. RYT. Z ČENKOVA.

Karel Mašek

EMAN. RYT. Z ČENKOVA. IMPROMPTU.
Já samotář a bledý básník snící zas zřím v svůj kraj a známých do polí, zas dostavník tam vidím po silnici, již v řadě dlouhé vroubí topoly. Na řadě tyčí, které dráty pojí, se při západu chytá slunce zář – a vzpomínám přec, v promenady roji že zříti mohl bych teď známou tvář. Tam chodí as ten šotek modrooký v svou gardedámu přísnou zavěšen, když nad Prahu šer léhá přehluboký, a v kalužích vzplá odlesk svítilen. [14] Tam stihati bych mohl zjev ten její – – však bylo by to směšné jednání, vždyť našemu též kocouru se směji když Káču, naši kavku, prohání. 15