JAN ČERVENKA.

Karel Mašek

JAN ČERVENKA. JEŠTĚ PSANÍ.
Moje paní, moje paní, psal jsem vám již tolik psaní, budete-li toto čísti, ubožák já nevím ani. Ale čtěte, čtěte, čtěte, třeba jsou to stará slova, za vámi má píseň letí jako stopa kocourova. Jako stopa kocourova za svou Káčou, za svou paní, když on stále za ní běhá, pláče, mňouká bez ustání. [16] Nemůže on činit více, a to skončí jeho muku, jestli po jeho kdys uchu vztáhnete svou bílou ruku. Vaše ruka zakráká jej za to ucho bez váhání – bylo by to pro mne štěstím moje paní, moje paní! 17