LADISLAV QUIS.

Karel Mašek

LADISLAV QUIS. ČERT, KÁČA A KOCOUR.
Čert jsa s Káčou vyhnán z pekla bloudí světa souvratí, Káča, než by se ho zřekla, radš se v peklo navrátí. Lesem, skalami i lánem přes dědiny, přes města pádí s ďáblem Uriánem jeho milá nevěsta. Ale v skalisk pustém šeru kocour zastaví ten rej. „Kam s tou Káčou?“ – „„Nevím„Nevím věru!““věru!“ „Chci ji mít!“ – „„Nuž„Nuž, zde ji měj.““měj.“ [64] Shodil Káču s děsným smíchem, zmizel – zbyl tu pouze puch; ale Káča za ženichem na honbu se dává v luh. Za ní letí kocour divý – utec, Káčo rozmilá, chytne-li tě netvor chtivý, ukrutně bys skončila. Za tebou však darmo běží, darmo asi pospíchá, tebe chytne jenom stěží, vždyť ty honíš – ženicha. 65