JAN NERUDA.

Karel Mašek

JAN NERUDA. BALLADA O KAČCE.
Je po vsi plno hovoru a smíchu, vtipů, hluku, že starý Kocour říkat jde o mladé Káče ruku, i řekli jedni: „Posedl ho ďas“ a druzí opět: „Má už věru čas, že přece se též rozeplál to po manželství tužbou.“ A on táh zatím ke Káče i s tlampačem i družbou. Však Káča řekla: Já mu dám, já poženu ho, dědka, a vody džber si přinesla a přichystala hnedka, a pod vikýř když přijechal on blíž, chrst! na něj vylila hned plnou díž, a smála se jak diblice a na útěk se dala, a za ní Kocour s družinou a celá ves se hnala. [60] Hej! To vám nyní začal hon – po návsi Káča běží a za ní Kocour utíká a chudák dýchá stěží, a v divém reji houf se za ním hnal tak každý zrovna jak od práce vstal a vřeští děti v tlumu tom a psi a kočky křičí a muzikanti táhnou s ním, a dudy ve hluk ryčí. A hoši, dívky běží tu a při té chumelici dal do skoku se posléze i topol se zvonicí, a přeslice i díž se daly v skok a chalupa si smíchy chytá bok a smíchy všechno ožije, čemu ten hon se zjeví; to ví se: tak to začalo – jak bylo dál, se neví. 61