ANT. KLÁŠTERSKÝ.

Karel Mašek

ANT. KLÁŠTERSKÝ. STOPY V BLÁTĚ.
Je bláto kam jen oči hledět mohou. V něm stopy dvojí jdou vždy dál a dále, ty jedny ženskou vyšlapány nohou, ty druhé kocouří jsou tlapky malé. A proudy bláta, již v ně nenatekly. Ty velké napřed – a ty malé vzadu čím dál tím víc – tu asi kocour vzteklý ji stihnout nemoha svých nechal spádů. Teď ale mizí zcela mému hledu, snad chudáka tu pohltila stoka, jak nyní as šla ženě cesta k předu? Zda nedostala při tom kuří oka? [30] Snad na plotně již dávno, v níž se topí své bačkory a mokré sukně suší – však celý den jsem cítil přec ty stopy jak by mi byly pošlapaly duši. 31