ADOLF HEYDUK.

Karel Mašek

ADOLF HEYDUK. ZJEVENÍ.
U potoka v jelší když se půlnoc sklání, strojí se tam divné, divné podívání. Noří se tam náhle dvé podivných zjevů, pobíhá tam kocour, honí mladou děvu. Rozpálené líčko, rozkasané šaty, hlavulenku zdobí čechelík jí zlatý. [22] Ej! Jak chvatné dechy z hrdélenka roní, májový jak deštík do pole když zvoní,zvoní. Do pole když zvoní, když se jaro jásá – honí se tu zjevy, nekyne jim spása. Děvulenku družky Kačenou kdys zvaly, z dědinky ji kočky všecky milovaly. Koléběnka její v chatce stála prosté, na té její stříšce mech a netřesk roste. Milovala kočky nade jiné všecko, jednoho kocoura jako živé děcko. 23 Píseňky mu pěla jako vlnka v mlází, na každý když kámen diamanty hází. A když kocour zdechl zoufalá tu byla, v chladné se voděnce na vždy utopila. Ale sudba strašná za ten čin ji stihla – první půlnoc po té stínem se tu mihla. A teď v půlnoc každou letí po té pláni – ale snad ji spasí boží požehnání. 24