LUDVÍK LOŠŤÁK.

Karel Mašek

LUDVÍK LOŠŤÁK. KÁČA.
Káčo, která pouští utíkáš, hle kocour běží za tebou! Rci, proč tě stíhá, kdy kol vše má klid? Však nač se ještě ptát, kdy drsným ropotem se na paty ti věsí a chce tě stíhati až v černou truhlu kdesi. A ty chceš uniknouti k výsotám z té naší říše bludů, snů, kde lidé svoji moudrost rozvlánou do snářů klamavých spnou slova řetězem – a on tě drásá zpátky v ten život plný běd, v ten mámivý sen krátký. [52] Jen utíkej, neběžíš nadarmo, když přes květy tu pospícháš, ty nedbáš vody jarní bystřiny kol tichých dědin stále v dálku směřuješ, ty vítězně v svém žití dál budeš prchat stále a on tě nezachytí. 53