Svatý
Byl jednou jeden svatý
a měl prý devět žen
a chodil v temných nocích
jak páni ustrojen.
Pil burgundského vína
přede mší sklenici,
a když řek’: ite missa,
lid žehnal levicí.
A po mši „ad majorem“
pil sklenic ještě pět
a naříkal, že bídný
je nynější ten svět.
Proklel ho za den stokrát
a s křížem na čele
zlost zapil a se těšil,
že zejtra neděle.
65
V neděli kázal k lidu,
že kostel chud a stár
a že rodička boží
požehná každý dar.
Lid sháněl groše bídy
a „svatému“ je klad’,
a rád zakoušel všecku
nuzotu svou a hlad.
V neděli kázal k lidu,
že v něm se hnízdí hřích,
a s kazatelny sešed
si z něho stropil smích.
Lid klekal ve pokoře
a plakal: žel, o žel,
a „svatý“ při růženci
na pána boha klel.
Byl jednou jeden svatý
a měl prý devět žen, –
nuž chcete-li být svatí,
dělejte tak to jen!
66