XXXV O kvěť, o kvěť mi, růže,

Emanuel Miřiovský

O kvěť, o kvěť mi, růže, až do pozdního léta, nežli odejdu navždy do dalekého světa. Do dalekého světa, víc nevrátím se domů; k čemu se taky vracet – vždyť nebudu mít komu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

10. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nad svadlou růží. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. 4. V rychlém letu (Josef Kuchař)
  3. Šestnáct let. (Augustin Eugen Mužík)
  4. PO LETECH. (Karel Babánek)
  5. Oleandry. (Růžena Jesenská)
  6. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SÁM OPĚT... (Bohdan Kaminský)
  8. Snové mládí. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  9. 2. Ve zákoutí samovrahův (Jan Evangelista Nečas)
  10. Vše pomíjí... (Ludvík Lošťák)