Šestnáct let.

Augustin Eugen Mužík

Ó věku růží, které kvetou všude nám do cest příštích, na hrobech i v duši, kdy srdce prvně jsoucnost svoji tuší a jak ty růže žhoucí jest a rudé! Jen lásku, lásku! Neb co bez ní bude, jest nic, jen láskou srdce světů buší i děje lidstva, bez ní v prázdné hluši se shroutí vesmír v spáleniště chudé. My růže trhali – a pohodili. Ty kvetou znova, mladost jenom jednou, tak záhy v bezkvětý se podzim chýlí. V tůň vítr svál ty růže nedohlednou. Nám bylo šestnáct let – kdo věřit může? A kvetou v světě vskutku ještě růže?

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

478. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 69. Šumí vichr hrany sadem, (Josef Kuchař)
  2. Nad svadlou růží. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. Vytoužená chvíle. (Bohdan Kaminský)
  4. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. Ty kdo kráčíš světem, touhou hnaný, (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. 3. V záhoně poslední rozkvetla růže, (Karel Babánek)
  7. Vše pomíjí... (Ludvík Lošťák)
  8. MELANCHOLIE. (Adolf Brabec)
  9. BOLEST (Antonín Sova)
  10. Přiznání v šedém dnu. ( K. Egor)