Za deště.

Emanuel Miřiovský

Za deště.
Prší! První kapka jako žertem, druhá jako slzička, a než deset napočítáš, skropena je stezička. Prší! Na listnaté střechy stromů na sta kapek dopadá – jak se zase zazelená louka, les i zahrada! Prší! S brašny sice hustě kape, ale cíl můj blízek již, skrze nitky deště vlídně prokukuje naše chýž. Prší! Jak jsou vlídny tvoje došky, chaloupko ty do šeda! Ať si prší, srdce mé si v tobě slunce vyhledá. 38 Prší! Svítí mi tam v sladkých očích matky, ženy, dítěte! Ať si prší! Jen když vy mně, hvězdičky mé, planete! 39