Pohádka.

Otakar Mokrý

Bojácně jsem uzavřel se v tichou chatu duše svojí, hřál jsem se na ohni písní v družných skřítků smavém roji. Jednou jasně plápolala světlem okének má chatka, když tu náhle zaklepala slabá ruka na má vrátka. „Otevři mi, bledý hochu, zima skřehlým tělem třese, jsem jak stéblo plné jíní, které vítr plání nese. Otevři mi, bledý hochu, já jsem mocná kouzelnice, budeš-li mít slitování, dám ti darů na tisíce. Nachem žhavým, neprchavým líc ti zbarvím v čarování, budeš vesel, smutný hochu, budeš blažen do skonání!“ Otevřel jsem celý zmámen chaloupky své dvířka malá – příšera ta – běda žití! – divoce se zachechtala. Chaloupka má sesula se, na široké pusté pláni sám jsem zůstal osiřelý, bez útěchy do skonání.

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

271. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STÍN. (Antonín Klášterský)
  2. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. IV. V očích mně cos světélkuje, (Jan Neruda)
  4. OHEŇ (Viktor Dyk)
  5. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  6. Píseň beze slov. (Adolf Heyduk)
  7. Do mého nitra padal sníh. (František Sís)
  8. OKÝNKO (Josef Holý)
  9. I. Je doba pochmurná a zima venku. (Alois Jirásek)
  10. Vánoční. (Růžena Jesenská)