POZDRAV VLTAVĚ.

Otakar Mokrý

Buď pozdravena nejvroucnější písní, čarovná kníní jihočeské země; v pokoře k tobě skláníme své témě a slza žhavá řízu tvoji třísní. V tom prostém hávu pomněnkových břehů, jímž vlnka tvoje stříbropěnná chvátá, v tom dumném stínu olší kadeřavých, jež tlumí šumem ptačích písní něhu; tys nám tak draha, velebna a svata, jak Indům Gangu posvěcené vlny, vroubené hájem palem usměvavých, oděné v lótos snivě tajůplný, k nimž ghazela svou krásnou hlavu sklání, s večera kráčíc smaragdovým brodem, k nimž poutník chvátá znaven bludným chodem, ssát retem sprahlým: sílu, požehnání.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

314. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ROZJASNĚNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. V lůně bukoviny. (Alois Škampa)
  3. * * * (Alfons Breska)
  4. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  5. Vzpomeň si... (Růžena Jesenská)
  6. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  7. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. Cháskou starostí a smutků (Adolf Heyduk)
  9. Dohovor. (Josef Václav Frič)
  10. S pánem Bohem! (Emanuel Miřiovský)