Se stromu života.
I.
I.
To mládí prchlo jako sen,
jež chvatem v noci dusné
přelétá hlavou ptáčete,
než na haluzi usne.
Kol byl jen těžký, sivý mrak
a žhavé blyskavice –
na zemi hnízdo studené
střesené se větvice.
A zlaté sny jak vajíčka –
po bouřné, pusté vřavě,
zdupána nohou bezcitnou
a rozházena v trávě.
II.
II.
Jak z živého lípy kmene,
z něhož rolník úl si strojí,
tak se z nitra dumy teskné –
jako včely rojí – rojí.
51
Bzučí jedna, bzučí druhá,
neunavně, dotěravě,
až to hučí, šumí, víří
v bolavé té, pusté hlavě.
Marně ruka odhání je
ode žhavé, zvlhlé skráni –
je to jako v báji dětské
trpaslíka namáhání.
Sotva jednu nabod’ statně
na kordisko špendlíkové –
již tu z oulu tisíc jiných
žahadlem se břitkým klove.
52