Na Línina srnce.

Josef Krasoslav Chmelenský

Na Línina srnce.
Mně co ani není dopřáno, Toho ti, blažený srnečku! Vzdy do sita požívati lze. Nebo u Adelíny tobě Nezabraňuje býti žádný. Když u lesa lovec cvičen svá Tenata rozloží ze jitra, I se navracuje s kořistí: Skotačiti si u Ní směle smíš. A jak unaveným lahodné Přinese ona jídlo lovcům, I ty potravu přijmeš od Ní, Celuje ruce Jí hebounké. Hle! Veledivoký srnečku! Zmizela jak u Ní divost tvá? Tebe zlatovlasá děvenka Skrotila, a nyní jsi mírný. Skrotilať ona též jarost mou! – Byloliby divu, kdybych teď Zdivočel, ode Ní jsa loučen? 84

Kniha Básně (1823)
Autor Josef Krasoslav Chmelenský