Jeskyně.
Josefíně.
V přírody tam velekrásné
Nejtajnější svatyni
Vím já oudolíčko řásné,
A uprostřed jeskyni;
Tam se čeří klidu žídlo,
Tam nebydlí svodný klam,
Přátelství tam má své sídlo –
Josefíno, pojďme tam!
Rci, zda chceš pobožnou býti
Poustennicí, dívko má?
I já tam chci s Tebou jíti,
Poustenníkem budu já.
Však já tam dva stánky ladné
Pro nás oba vyhledám,
Mají jako ráj být vnadné –
Josefíno, pojďme tam!
85
V stříšně mechem obalené
Bude zvonek viseti,
Klekání tam budu denně
A poledne zvoniti.
A na obrostlém pahorci
Bude státi malý chrám,
Tam se budem modlit k Tvorci –
Josefíno, pojďme tam!
Anjelé tam kůropění
S naším zpěvem spolčejí,
Tam dlí pravé zotavení,
Láska plá tam čistěji.
Vejš tam budeš přesvědčená,
Ctnost že není žádný mam,
Nebudeš tam pomluvená –
Josefíno, pojďme tam!
Když po modlitbě po vroucí
Knihu žalmů zavřeme,
Do zahrádky milotkvoucímilostkvoucí
Ke své práci půjdeme.
86
Netřeba nám mnoho míti;
Neb dá pilnost stravu nám:
Já chci kopat, a ty plíti –
Josefíno, pojďme tam!
Všecko budem konat spolu,
Celý den si pomáhat,
A když slavík píseň bolu
Večír počne štěhotat:
Vkradu se pod Tvé okénko,
„Dobrou noc!“ Ti zazpívám,
„Dobrou noc, má Milostenko!“ –
Josefíno, pojďme tam!
A když duše má se z těla
K Stvořiteli vyvine,
Jak když záře žertvy stkvělá
V modrojasnu rozplyne:
Ví mně věnec z rozmaríny,
Již jsem s Tebou vsadil sám,
Věnčen rukou Josefíny?! –
Josefíno, pojďme tam!
87