Jeskyně.

Jeskyně. Josefíně.
V přírody tam velekrásné Nejtajnější svatyni Vím já oudolíčko řásné, A uprostřed jeskyni; Tam se čeří klidu žídlo, Tam nebydlí svodný klam, Přátelství tam má své sídlo – Josefíno, pojďme tam! Rci, zda chceš pobožnou býti Poustennicí, dívko má? I já tam chci s Tebou jíti, Poustenníkem budu já. Však já tam dva stánky ladné Pro nás oba vyhledám, Mají jako ráj být vnadné – Josefíno, pojďme tam! 85 V stříšně mechem obalené Bude zvonek viseti, Klekání tam budu denně A poledne zvoniti. A na obrostlém pahorci Bude státi malý chrám, Tam se budem modlit k Tvorci – Josefíno, pojďme tam! Anjelé tam kůropění S naším zpěvem spolčejí, Tam dlí pravé zotavení, Láska plá tam čistěji. Vejš tam budeš přesvědčená, Ctnost že není žádný mam, Nebudeš tam pomluvená – Josefíno, pojďme tam! Když po modlitbě po vroucí Knihu žalmů zavřeme, Do zahrádky milotkvoucímilostkvoucí Ke své práci půjdeme. 86 Netřeba nám mnoho míti; Neb dá pilnost stravu nám: Já chci kopat, a ty plíti – Josefíno, pojďme tam! Všecko budem konat spolu, Celý den si pomáhat, A když slavík píseň bolu Večír počne štěhotat: Vkradu se pod Tvé okénko, „Dobrou noc!“ Ti zazpívám, „Dobrou noc, má Milostenko!“ – Josefíno, pojďme tam! A když duše má se z těla K Stvořiteli vyvine, Jak když záře žertvy stkvělá V modrojasnu rozplyne: Ví mně věnec z rozmaríny, Již jsem s Tebou vsadil sám, Věnčen rukou Josefíny?! – Josefíno, pojďme tam! 87