Vyhrožování.

Vyhrožování.
Počkej! žes tak hrdá byla, Budeš pykat, holka milá! Počkej! co já na tě vím: Rozbroj, krádeř, vražda, poranění, Ba i žhářství jsou tvá přečinění – Právům tebe vydám hrdelním. Když mi prv kdo povídával Cos o lásce, jsem se smával, Maje srdce svobodné; Ale ty svou tichou nevinností, Krásou těla, a svou laskavostí – Ranila jsi ondy srdce mé. Jak má ruka v našem sadě Tvoje líce jaromladé Tam pod švestkou hladila; 125 Očko modré Tvé jsi na mne zvedla, A tak nějaks divně na mne hlédla – Že v mně zbouření jsi ztropila. Dokud jsem Tě rád nemíval, Všude rád jsem viděn býval; Dívky kde – tu já u nich; Ale co jsme spolu byli v háji, Holky si mne více nevšímají – Ti jsi ukradla mi lásku jich. Klidně plynuli mně dnové, I mně byli lehcí snové, Prv mne radost věnčila; Ale ty svým lstivým upejpáním, Stálým bolestí mých vysmíváním – Spokojenost mou jsi zvraždila. Předcbych ještě nechal všeho, Kdybys míru trestu svého Žhářstvím nedoplnila; Ale Ty svým milostivým zřením, A jen jediným svým políbením – Oheňs ve mně jakýs znítila. 126 Nelze Kriminál uprosit, Pouta, hleď! již musíš nosit; Raděj pouta Milka nes. Než chci mlčet, když mně lásku dáti Slíbíš, a tak Hymen Ti obrátí Drnkot řetězů v radostný ples. 127