Za chvost se drží v klícce své a klímá.
Je k lítosti. Co maskou její říci
Dis mínil nebo Zan? Ji zburcovali
a blyskla zorem. V příklad ubohosti
je visage její, víc než žebrat nezná.
Hrst nastrkuje jako bohém sešlý
a dlaněmi pro pasquil zaprosila
diváků. Vzpomínám, tu zřel jsem líc
kdes v albu kritiků. Ten licous, bradu.
Ti po generósních se naparují
a na ochotu dlaň hned natahují.
Ten boltec fauna jest. Pro lest i zradu,
by chyt’ v ni nášept latrón v galopadu
smyšlének, fint. Sám imituje,
však žďá jen původní a neskonalé,
originality vrch! Dík, svůj vždy jsem!
Kyj k trpasličímu by hodil zde se
herou, v starý atribut, však tříška stačí,
třtina či tyčinka. Jak ta figurka
potrefná, bloud též jest, holeček. Tým
moudrosti, vždy leč něco nechápe,
nestihá, nemůž’ vyrozumět zhola.
Co výklad nemá třebí, v šíři valné
promlouvá o tom, k čemu explicace
je povolána, skrblí v discours tam.
Cos uklouzlo mu v postřeh, oponuje
či v prozíravosti a pikle kuje?
Toť protest nevysloveného, jenž persifluje,
předstírá velikášství vždy svým za kožichem.
A obětí je autor nehonosný.
Mu nástroj sbortí, squalifikuje tón,
bloumá po lichostech, zevniternostech hňup,
opice ve skřipci, nerv, jádro věci,
pól jistě jemu, úhoř, uniká.
Však v mravní podstavec žulový, v skálu
pro sdiferencování bližší chápeš vše,
ó mistře spravedný. Propastí chimery
ti zavrženci, věčně nechápaví
nemají struktury a jsou stejně vilní.
Um nemůž’ nad snažení jít, je dým,
brak, pýr. Zkad jev ten trvající
a věčně živý? Času i dne pierského,
fora i trhu hříčkou překocují
disposici. Vše porušují, kazí
soudci rozmařilí a neúprosní. Výklad ký?
Aesthet nad Phoiba a gramatik
nad gramatiky, jenž by znervósnil
a morósním byl, nemít k pokárání,
vytknutí cos. Zavilý kysele
se tváří, líčí, ježto nezná jinak v výkon,
co intrikánsky, chytře usmívá
se nad svým kavárenským tassé kávy.
Ti pokrytečtí líčitelé vznětu
či odmítání. Cirky oběti
jsou asi jiné. V co líp směnila je?
Jsou spíše opice či vepři krásy
a věcnosti? Opice ke mně vzhlíží
lítostně. Jedno jisto: Pták a pěvec pěje.
Co činí kočkodan? – Vepř věčně leda – chrochtí.