POUTNÍK.

Augustin Eugen Mužík

Večer pozdní. Poutníka jsem zřel, do dálky jak navždy odcházel. Spěl, kde hasne slední červánek. „Nevrátím se nikdy,“ klidně řek’. Bůh ví, kde tam v hrobě složí skráň. A svět záhy zapomena naň. Bez lítosti kráčel, bez žele, lásky ženy, družby přítele. Silhuettu černou dál a dál jako přízrak v temno noci tkal. Já jen volal za ním, prosil zas – na prázdno můj vyzněl vroucí hlas. Hrozil jsem i lákal nespokojen – mlčky dále bral se poutník ten. Kolem tmu měl všechněch lidských cest, nad hlavou měl světlo věčných hvězd. Srdce mé, co myslíš?... „Bratře, stůj, půjdu s tebou, hrdý druhu můj!“

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

63. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŽIVOT. (František Soldan)
  2. MILUJI ŽALY. (Arnošt Ráž)
  3. 2. V hloubi citů kde mám slova vzíti (Karel Hynek Mácha)
  4. NOCI. (Růžena Jesenská)
  5. ROMANCE. (Antonín Klášterský)
  6. Ke dnu! (Josef Svatopluk Machar)
  7. SEN. (Viktor Dyk)
  8. SVÉ ŽENĚ S KNIHOU „ADVESPERASCIT“. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. PÍSEŇ DCERY JEFTOVY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VZDECH. (Bohuslav Květ)