VEČER.

Augustin Eugen Mužík

Je nebe tiché v daleku se ztrá(J5f) zem přijala již lidský pot a práci(J5f) a hvězdy (J2f) se na obloze objevu zvolna(J5f) váž chvíle(J2f) To doba jest kdy lidská duše roste(J5f) jak na luči kvítko ty pros(J5f) a hruď se ří(J2f) a jako Bůh kdys po skončeném le(J5f) hled dlou kolem ří(J3f) Kýs tvůrčí duch tou ro spěje zticha(J5f) a v požehna rose tane cha(J5f) a člověk sto(J2f) tu sám v tvář zemi nekonečnu noci(J5f) a bla práci svo(J3f) To muž byl pros nedom své ly(J5f) on do kráčel cestou dumal chvíli(J5f) ne v hr še(J2f) leč modlitbou ta duma byla čistou(J5f) jež le k nebi tiše(J3f) Ó práce tys ten posvát trůn lidský(J5f) řeč k Bohu jsi již on tam slyší vždycky(J5f) ty nejsi trestem(J2f) leč křídlem jsi jež le k zoři temnem(J5f) a budoucnosti zvěstem(J3f) Tys obilný klas ži po sto ro(J5f) tys stoh i sýpka sad jenž pln je plo(J5f) tys la(J2f) v níž duše jako zrno v pů(J5f) se k no ves skryla(J3f) Ó tebou roste ra v lidu příští(J5f) tys hromem v ruce Vlasti kte tříští(J5f) jím pouta svoje(J2f) a chys so u chléb zdra(J5f) a pohár z pravdy zdroje(J3f) To všecko prostou hru muže táhlo(J5f) nedo Srdce jeho práhlo(J5f) zas v novou práci(J2f) v čas večer val kdy na polích ležel(J5f) a v hnízdech stichli ptáci(J3f) A ve hlubokou prvho sna ni(J5f) zem nořila se a chala ni(J5f) a bolesť spala(J2f) a v spánku jako plod ve matky(J5f) žeň vel zvolna zrála(J3f) V to váž hloub hlas se ozval zvo(J5f) Zněl spí plá k dálmu sklonu(J5f) jak těž křídla(J2f) by an o sebe bila v třesku(J5f) kdy v rajská le sídla(J3f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 10
Celkem veršů: 50
Jamb: 50 (100 %)