Jak ptáka tažného...

Augustin Eugen Mužík

Jak ptáka tažného....tažného...
Než příkrov sněhu rodnou zemi skryje, já umru – cítím v slabém srdce chvění, že k dalším bojům síly víc v něm není, že z posledních již ohně zbytků žije. Ten příkrov také mně příkrovem bude, v zem chladnou moje vřelé srdce složí, do čela vtisknou korunu mně z hloží, a rodná zem přec dá mi lůžka všude. Jsem poutník bludný – jenž se s cestou minul, nad skonem mým se nikdo nezarmoutí, všem lidem byl neznámý cíl mé pouti jak ptáka tažného, jenž kdesi zhynul. Pak v snění věčném budu vzpomínati čím byl v můj život mlhavý a bídný tvé vroucí lásky jeden úsměv vlídný a boha prosit, ať ti štěstím splatí. [32]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík