Po vzdušných perutích.

Augustin Eugen Mužík

Ó často v noci, kdy sen k hlavám chýlí svou peruť řasnou a svůj závoj bílý, a duše světlem luny bloudí samy: kdy myšlénky a hříchy usnou s námi, na hrudi spjaty k modlitbě jsou dlaně, a čelo klidné, vyjasněny skráně: Vzduch tetelí se chvěním zlatých křídel těch duchů, kteří ze svých tichých sídel na nás sem zří a teď se snáší dolů. Šum perutí pln touhy jest a bolu jak vzdušné varhany a jako loutna. Kol noc se stiší, hvězda sotva doutná, kdy svatá četa poutníků tak táhne. Z nich každý nad tu lidskou tvář se nahne, jež ve světské mu zbyla ještě vřavě. A mnohá slza v líc té staré hlavě tak ukane jak déšť na květ už schřadlý, na srdce jako led a na zrak vpadlý. A mnohá tvář tak ztracená již zcela, a mnohá tvář tak dávno odumřelá plá znovu jak svit luny stříbrobílý. A k zemi nebe, k vině smír se chýlí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

414. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hlas zvonu. (Adolf Heyduk)
  2. Harmonie. (Adolf Brabec)
  3. V nočním tichu. (Josef Václav Sládek)
  4. NETOPÝŘI (Jan Opolský)
  5. I. Klekání. (František Táborský)
  6. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  7. 11. V šeď soumraku se halí zasněn kraj, (Josef Kuchař)
  8. Sen nejsladší, Ty ke mně sestupuješ (Xaver Dvořák)
  9. SAMOTA (Jaroslav Vrchlický)
  10. JAK DŘÍVE ZAS... (Karel Babánek)