Na večerní zvon.

Augustin Eugen Mužík

Však tys již dozněl – řeka, nebe, zem jak sladký balsám ssají tvoje zvuky. Tak v srdce lidská padne pěvce hlas a mírným lékem skonejší jich muky. Těch tvojích vážných, truchlosladkých dum část jakás i v mém velkém srdci zbyla, v něm sestry – poesie s modlitbou teď právě vzpjaly křídla svoje bílá. Nuž s bohem, druhu, duše tvoje teď již vyzněla – kol všude klid je němý, však duch můj cítí sladký ohlas tvůj se ještě chvěti na nebi i zemi.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

454. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za skřivánkem. (Adolf Brabec)
  2. AIX-EN- PROVENCE (Karel Toman)
  3. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  4. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  5. Písni. (Adolf Brabec)
  6. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  8. Kol Stygu táhly těl se dlouhé šiky, (Josef Holý)
  9. Já zpíval v bouři, blesky mě bily, (Josef Holý)
  10. XXXIV. Mluvím s tebou, noc je tichá, jdeš již spat? (Jaroslav Vrchlický)