Na večerní zvon.

Augustin Eugen Mužík

Na večerní zvon.
Však tys již dozněl – řeka, nebe, zem jak sladký balsám ssají tvoje zvuky. Tak v srdce lidská padne pěvce hlas a mírným lékem skonejší jich muky. Těch tvojích vážných, truchlosladkých dum část jakás i v mém velkém srdci zbyla, v něm sestry – poesie s modlitbou teď právě vzpjaly křídla svoje bílá. Nuž s bohem, druhu, duše tvoje teď již vyzněla – kol všude klid je němý, však duch můj cítí sladký ohlas tvůj se ještě chvěti na nebi i zemi. [109]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík