Na měsíc.

Augustin Eugen Mužík

Ticho – světlo do kola; s hůry měsíc plápolá jako lebka – svit má hebký, a kdo zvětralé té lebky k životu se dovolá? Já s tou lunou – jen my dva. Naše líc tak ledová, chvějeme se jak dva listy. Nahoře svit bílý, čistý, u mne tma jen hrobová. Co nás k sobě poutá tak? Naše dráha – jeden mrak, hvězdy – touhy – v dálce svítí, slunce – lásku – nelze zříti, plujeme jak zbylý vrak. Sestro luno – naše líc v zem se kloní; za tisíc let se budeš ještě chvěti, těšit básníky a děti, však mne nebude tu víc. Za tisíce ještě let skvít se budeš – bílý květ. Ale posvátné mé snahy na konci tvé věčné dráhy tebe budou provázet.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1068. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smutno mi... (Jaroslav Tichý)
  2. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  3. Jitro. (Boleslav L. Černý)
  4. Skizza večerní. (Augustin Eugen Mužík)
  5. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Když tichá noc se na zem sklání. (Josef Václav Sládek)
  7. Hlasy v šeru. (Josef Kuchař)
  8. NOC ALFREDA DE MUSSET (Viktor Dyk)
  9. MINULOST. (Adolf Červinka)
  10. Krátký čas a pusto všecko, (Adolf Heyduk)