Když tichá noc se na zem sklání.

Josef Václav Sládek

Když tichá noc se na zem sklání a bílé hvězdy vychází, tu z jasnošera sestupují v mou duši zašlé obrazy. Jak mlhy jdou, když luhem táhnou, ti hosté tiší, bezděční, ten na hlavě má gloriolu a jiný věnec smuteční. A na jich vážné tváře line hvězd dalekých se sněžný jas – vy dávno zašlé upomínky, co vracíte se ke mně zas? I cítím, jak se zrak mi kalí; – a mizí v blankyt daleký – a jest mi, jak by lépe bylo už s nimi tam být na věky.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1255. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. IX. V mé duši mléčná je dráha (Adolf Heyduk)
  3. TO BYLY NOCI! (Jan Opolský)
  4. Motiv podzimní. (Bohdan Kaminský)
  5. Pouť nocí. (Augustin Eugen Mužík)
  6. I. JASMÍNOVÉ KVĚTY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Jitro. (Boleslav L. Černý)
  8. SONET psaný ve smutném večeru. (Vladimír Frída)
  9. XLIII   Stříbrná hvězdo na nebi (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Smutno mi... (Jaroslav Tichý)