Když tichá noc se na zem sklání.

Josef Václav Sládek

Když tichá noc se na zem sklání.
Když tichá noc se na zem sklání a bílé hvězdy vychází, tu z jasnošera sestupují v mou duši zašlé obrazy. Jak mlhy jdou, když luhem táhnou, ti hosté tiší, bezděční, ten na hlavě má gloriolu a jiný věnec smuteční. A na jich vážné tváře line hvězd dalekých se sněžný jas – vy dávno zašlé upomínky, co vracíte se ke mně zas? I cítím, jak se zrak mi kalí; – a mizí v blankyt daleký – a jest mi, jak by lépe bylo už s nimi tam být na věky. 21

Kniha Sluncem a stínem (1887)
Autor Josef Václav Sládek

Další vydání

Když tichá noc se na zem sklání. v knize Spisy básnické 1 (1907)