Pouť nocí.

Augustin Eugen Mužík

Pouť nocí.
Tím prázdnem noci smutně bloudím. Bez ruchu, jako zaklet v báj se dívá na mne šírý kraj. Tiše se loudím.Tiše se mrtvých krajem loudím. Ni dchnutí větrů nezavane, a nebem – jiskra v popelí – se jedna hvězda tetelí, a jako nad mrtvolou plane. A přec se zdá mi, jakby kolem kraj tajným hlasem volal mě tak tlumeně a dojemně se smrtelným, hlubokým bolem. Tak kdy se loučí, láska prosí, tak mládí v posled zavolá – – na šeré trávě do kola se smutně chvějí kapky rosy. [131]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík