Poslušná.
Vezmi kříž a následuj mne!
Jí Kristus zjevil v nočních snech se sám,
a pravil tiše:,Vyvolil jsem tebe,
teď odříkání, pak tě čeká nebe –
máš srdce silné dost?’ – Dí ona „Mám.“
,Kdy nikdo hlasu mého neslyší
– jeť jemnější než větru tajné vání –
ty vezmi kříž, mé přijmi požehnání,
a následuj mne v svaté zátiší.’
Vše rozdala až na svůj stud a čest,
že chudší byla nad své chudé všecky,
pak zvedla k nebi obličej svůj dětský,
leč Kristus děl:,To málo panno,panno, jest.’
I postila se, v loži z bodláčí
za noci spala, ve dne modlila se,
leč Kristus v snu k ní naklonil se zase
a děl:,To ještě dcero,dcero, nestačí.’
[151]
I zašla v svatou monastýru šeř,
a rodičů, jež tak ji milovali
se zřekla, družky zanechala v dáli,
leč Kristus děl:,To málo, dítě, věř!’
Tu bolná tucha jako žhavý nůž
jí srdce protkla – své se lásky sřekla,
jež z duše její s proudem žití tekla....tekla...
tu Kristus děl:,NevěstoNevěsto, dosti juž.’
,V ráj následuj mne věčný, daleký,
tam zapomnění kyne po mém boku.’
Leč jí přec slzy v hořkém tekly toku
jak té, jež ztrácí všecko na věky.
152