První májový déšť.

Augustin Eugen Mužík

První májový déšť.
Srdce plno smutku je. Litevská píseň.
Na zemi padá s bílým květem stromů, že každý koutek zatopen jich běhembělem. V tu dobu lidské sny se vrací domů se srdcem zlomeným a bledým čelem. A nápěv jakýs hořký větru vání z nešťastnýhnešťastných ňader mladé země loudí. Zní smutně píseň ta jak v umírání, a z lidských úst k ní teskný refrain proudí. S hořkostí prvních slz déšť k zemi kane, a vítr vzdech svůj v tajný nářek spřádá, až věřím, že v tom větru duše vane, a deštěm srdce rozplynulé spadá. [172]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík