První májový déšť.

Augustin Eugen Mužík

Na zemi padá s bílým květem stromů, že každý koutek zatopen jich bělem. V tu dobu lidské sny se vrací domů se srdcem zlomeným a bledým čelem. A nápěv jakýs hořký větru vání z nešťastných ňader mladé země loudí. Zní smutně píseň ta jak v umírání, a z lidských úst k ní teskný refrain proudí. S hořkostí prvních slz déšť k zemi kane, a vítr vzdech svůj v tajný nářek spřádá, až věřím, že v tom větru duše vane, a deštěm srdce rozplynulé spadá.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

39. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  2. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. BEZESNÁ NOC (Vladimír Frída)
  5. Probuzení. (Karel Babánek)
  6. 23. Co to bude, co to bude? – (Vojtěch Pakosta)
  7. IV. „Jenž Tě, Panno, na nebe vzíti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  8. STROMY (Otokar Fischer)
  9. V ČAS TENTO... (Karel Babánek)
  10. Tak divně jaro počínává – (Jan Neruda)