Trosky.

Augustin Eugen Mužík

Kde rodný krb můj dříve stával, tam vítr hvízdá divoce, a bez opory visí v sadu podzimní, těžké ovoce. A větry táhnou, smutek roste v tom starém našem přístřeší, kde za dubovým, velkým stolem druh druha více netěší. Na dlouhých stopkách pozdní růže jen trpkou voní bolestí, dvůr prázden, jakby skládat mělo svá břemena tam neštěstí. A nikdo na zapadlém prahu by volal mne, se nejeví, jen stará pověst v srdci vstává a plaší z něho úlevy. S pokleslých týčí na zem padá i réva mdlá a zcuchaná, a prahu pes můj mrtev leží, jenž zhynul steskem pro pána.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

566. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROSBA. (Xaver Dvořák)
  2. NÁLADA. (Adolf Brabec)
  3. Requiescat! (Xaver Dvořák)
  4. V MLHÁCH. (František Taufer)
  5. Pan učitel. (Adolf Heyduk)
  6. Andante. (František Táborský)
  7. STARÉ STROMY (Antonín Klášterský)
  8. VZPOMÍNÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  9. Dvě sloky. (Josef Václav Sládek)
  10. Žel, můj lese, opadáváš, (Adolf Heyduk)