Trosky.

Augustin Eugen Mužík

Trosky.
Kde rodný krb můj dříve stával, tam vítr hvízdá divoce, a bez opory visí v sadu podzimní, těžké ovoce. A větry táhnou, smutek roste v tom starém našem přístřeší, kde za dubovým, velkým stolem druh druha více netěší. Na dlouhých stopkách pozdní růže jen trpkou voní bolestí, dvůr prázden, jakby skládat mělo svá břemena tam neštěstí. A nikdo na zapadlém prahu by volal mne, se nejeví, jen stará pověst v srdci vstává a plaší z něho úlevy. [178] S pokleslých týčí na zem padá i réva mdlá a zcuchaná, a prahu pes můj mrtev leží, jenž zhynul steskem pro pána. 179

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík