Ještědu.

Augustin Eugen Mužík

Ještědu.
Já viděl tebe, starý Ještěde! Na líci květ a v hrudi tvrdý kámen, na cizí stranu v sníh se halíš, led však pro nás úsměv máš a lásky plamen. Díš: Neboj se, ty český lide můj, že jazyk vyrvou nám a lásky plamen: to dřív bych musil v zem se propadnout, a tobě srdce ztvrdnout v led, a kámen. [225]