POŘÁD TOTÉŽ.

Augustin Eugen Mužík

POŘÁD TOTÉŽ.
Jak to praděd dělával, když své pole orával, tak je oral dědek po něm, ráno vyjel se svým koněm. Večer zas se navracel, únavou se potácel, pro své děti, pro své vnuky, aby jedli z jeho ruky. Mrazy, vojny, mor a hlad ať přikvačí ode všad, pole vždycky rodí znovu tomu rodu sedlákovu. Po dědkovi syn a vnuk, bůhví kolik hlav a ruk, na pole a z pole domů – a kdy bude konec tomu? 111 A to pole od věků od člověka k člověku bez oddechu, beze změny jak stůl pořád naplněný. Požehnej nám věčný Bůh ten náš dobrý rodný luh, pro každého poctivého, bratra, Čecha upřímného! 112

Kniha Krůpěje rosy (1902)
Autor Augustin Eugen Mužík