Na Karlově mostě.

Augustin Eugen Mužík

Tam pozdní za noci spí tvrdě soch těch řady, nad tůní závratnou se mlčky nahýbají, ve pláštích kamenných se dumy věků tají a zapomenuté jak dobou, stojí tady. Pod nimi hluboká a temná řeka hučí si tajeplnou báj, již nikdo nepochopí leč ten, kdo na věky se s bolem svým v ní stopí a jehož soucitně jme ona do náručí. Ze prázdna obzoru jen jedna hvězda bílá se dolů schyluje a její pablesk v hloubi se noří do řeky, tam s chmurami se snoubí a větší ještě tmu kol kolem rozestýlá. Břeh, město, řeka, splav a s hora nebe tmavé a v dáli mostů dvou svítilny mdlé a rudé, vše jako z jiného to světa zjevy, všude jen stíny podsvětí se rodí a mrou mhavé. Teď nový, temnější se stín přehoupnul s výše – slyš... temný pád – šum vln – a výkřik nocí pustý. To přelud byl a sen. Hrob zapomnění hustý se znovu uzamknul. Noc dál se valí tiše.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

296. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Leger)
  2. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  3. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Idylla stezky. (Alois Škampa)
  5. PRAMEN. (František Taufer)
  6. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  7. Hvězdě. (Adolf Brabec)
  8. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  9. UTONULÁ. (Karel Babánek)
  10. Večery snivé... (Boleslav L. Černý)