Na kříž!
Děl Caesar: ,Otroci, jej na kříž vbijte,
on odvážil se proti nám se vzpeřit,
on s naší pýchou sílu svou chtěl měřit,
tam hřeby v kost a mozek jemu vryjte!(
Sto otroků sem přiskočilo rázem
a jako vlci napadli jej lítě
a ruce své naň hodili a hbitě
jej porazili hrozným pádem na zem.
Dvě dřeva vzali a je na kříž sbili
a pracovali kladivy a hřeby
a vztýčili pak odsouzence k nebi
a zabodli kříž v půdu jednou chvílí.
Krev kapající chytli do pohárů
a s cyperským ji vínem lili v chřtány,
a přišly děvy, zveselily pány,
a vše kol vřelo v hnusných vášní žáru.
[67]
Sto robů svoje pokřivilo záda
a v každou ránu vděčným plesem vpadli
a pod nohy svá těla pánům kladli
jak stará zvěř, jež pobit dá se ráda.
A prostřed vřavy mocný hlas tu slyší.
Ten s kříže šel, jej mroucí slední vzhrdou
v líc hodil všem jim jako pěstí tvrdou:
Teď přec snad zříte, oč jsem já Vás vyšší!
68