II. Usni, zamkni oči, drahé dítě mé,

Augustin Eugen Mužík

Usni, zamkni oči, drahé dítě mé, pospolu dnes sami doma budeme. Hlava tvoje pálí, ruce chladný led, horečně’s tak rudý, smrtelně jsi bled. Podušku ti srovnám měkce pod hlavou, budu tobě pěti ukolébavou. Zamkni oči, marně vzpínal bys je v dál, zlý ten podzim pro tě nic tam nenechal. Prázdno, pusto všady, věř mi, dítě, věř, holý lán je, nahá luka, strom i keř. Kdybych rozletěl se, kam jen sahá svět, nenašel bych pro tě ani jeden květ. A kdybys mi zemřel, a já sbořil svět, nemohl bych v dlaň ti vtisknout jeden květ.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

580. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SÁM SOBĚ. (Antonín Klášterský)
  2. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  3. VZPOMÍNKA. (Adolf Červinka)
  4. ADAGIO. (Josef Václav Sládek)
  5. V TOVÁRNĚ. (Karel Babánek)
  6. Dešťové kapky. (Jan Červenka)
  7. 1. Já stále zřím tě, předrahý můj hochu, (Josef Kuchař)
  8. Minulost. (Boleslav L. Černý)
  9. Píseň. (Josef Svatopluk Machar)
  10. XV. (Zlomený květ.) (František Leubner)