II. Usni, zamkni oči, drahé dítě mé,

Augustin Eugen Mužík

II.
Usni, zamkni oči, drahé dítě mé, Usni, zamkni oči, drahé dítě mé,
pospolu dnes sami doma budeme. Hlava tvoje pálí, ruce chladný led, horečně’s tak rudý, smrtelně jsi bled. Podušku ti srovnám měkce pod hlavou, budu tobě pěti ukolébavou. Zamkni oči, marně vzpínal bys je v dál, zlý ten podzim pro tě nic tam nenechal. Prázdno, pusto všady, věř mi, dítě, věř, holý lán je, nahá luka, strom i keř. Kdybych rozletěl se, kam jen sahá svět, nenašel bych pro tě ani jeden květ. A kdybys mi zemřel, a já sbořil svět, nemohl bych v dlaň ti vtisknout jeden květ. [75]

Kniha Květy polní (1887)
Autor Augustin Eugen Mužík