Uzříšli kvítek.

Václav Antonín Crha

Uzříšli kvítek.
Uzříšli kvítek, přítelkyně má, za ranní rosy, za ranního vánku: věz, že ten kvítek, jenž tě zajímá, tráví jak Ty – věk posud za červánků. A když se slunko výše pozvedá, obrací vstříc mu outlé lístky svoje a prosedně naň k nebi pohlédá: – – tušíť snad kvítek příštího dne znoje. 19 Co ale dcero v kvítku spočívá vložil Tvůj Bůh též v Tvoji outlou duši: hlubokýmť citem dívka oplývá, lépe než muži změnu štěstí tuší. Sklíčí-li Tě kdy, dcero, tušení, že hrozí zmar snad duše blahobytu: o neustávej, pro Bůh, v modlení a hleď jako kvítek, vzhůru – ku blankytu.

Kniha Kusy mého srdce (1875)
Autor Václav Antonín Crha