Loučil se od rovů mnoha.

Václav Antonín Crha

Loučil se od rovů mnoha svit již slunka blaživý, zefír jen vál, co dech Boha jenž vše jednou oživí. Vše již v tajemné té době prchá z říše Morany, jenom tam na novém hrobě tekou slze – Johanny. „Milko drahá“ – šepci k sobě tiše jda ku rovu blíž – „dřív než syn jsi tu na hrobě, matky mé navštívit kříž?“ Což Tě na ten rov jíť pudí?“ srdečně se Hany ptám; ona dí – přilnouc k mé hrudi: „Vždyť víš, Tvé že srdce mám.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

758. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzkříšení. (Berta Mühlsteinová)
  2. NA HŘBITOVĚ. (Karel Hynek Mácha)
  3. Větérku ty šumný! (Irma Geisslová)
  4. Vzkříšení. (Vilém Ambrož)
  5. báseň bez názvu (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. Varoň. (Antal Stašek)
  7. UTONULÁ. (Ludvík Lošťák)
  8. Jednání čtvrté. (Jindřich Böhm)
  9. Loučení. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  10. JINÁ PÍSEŇ DÍTĚTI. (Josef Václav Sládek)