Loučil se od rovů mnoha.

Václav Antonín Crha

Loučil se od rovů mnoha.
Loučil se od rovů mnoha svit již slunka blaživý, zefír jen vál, co dech Boha jenž vše jednou oživí. Vše již v tajemné té době prchá z říše Morany, jenom tam na novém hrobě tekou slze – Johanny. „Milko drahá“ – šepci k sobě tiše jda ku rovu blíž – „dřív než syn jsi tu na hrobě, matky mé navštívit kříž?“ Což Tě na ten rov jíť pudí?“ srdečně se Hany ptám; ona dí – přilnouc k mé hrudi: „Vždyť víš, Tvé že srdce mám.“ 44

Kniha Kusy mého srdce (1875)
Autor Václav Antonín Crha