PROKOP VELIKÝ.

Augustin Eugen Mužík

Křičí křičí noč ptactvo nad lesy(Na) a vo v bouř a tr Ó Prokope kde jsi(Na) Ty hlavo beze klidu v níž boží oheň plál(Na) a jako blesky v dáli tak hrůz krás hrál(Na) Ach nikdy tvoje ústa se nedotknula žen(Na) a pobe matky jsi til na rtu jen(Na) Ach nikdy nehladila tvá ruka děcka vlas(Na) a rodinho krbu ti v oči neplál jas(Na) Tvé mlá škola kolej tvé mužství kněze chlad(Na) však potom nutnost zvala v bojov řad(Na) A brzy še vznesl hlas skromnost tvá(Na) žár ducha v boji v ra tvá moudrost ledo(Na) Ó triumfy vy Ús a slávo Domažlic(Na) vjezd slav v Basileji co muž si přeje víc(Na) Však vždycky tvojim rukám stala ci zbroj(Na) a pouze svojím zrakem jsi vodil v straš boj(Na) Tvá slova byla zbra tvým slovem ducha moc(Na) a ta když zhasla v lebce pak nastala ti noc(Na) Neb lid je zrádce mníš snad že srdcem jdeš mu vstříc(Na) ó tvo cti ta hanba ta na v tvoji líc(Na) Tu nevděkem a studem ti puklo srdce v ráz(Na) a v mozku zalila ta krev soudnosti tvé hráz(Na) Ne studem nad sebou samým ti netřeba se rdít(Na) a svědo tvé čis a hr byl to štít(Na) Však nerdít se zda možno to bratr je to Čech(Na) Jenž pil s tebou kalich a druh byl bo všech(Na) Ó Tvarohu ó sketo ty takto jednati(Na) bít Prokopa v ty ce což ruka neschla ti(Na) Ó běda na posla kdo vztáhne ruku svou(Na) jak orli k mrše tak pomsty k činům jdou(Na) Ó Prokope ó prchej a v samo radč mři(Na) ó plzeňský ten bor ce neuzří(Na) Však vel věc kdy vo jak stranou bysi byl(Na) Ó nutno kalich ti byť kdo i do ho plil(Na) Ó tak se vrať vrať zase k těm kacím vojům svým(Na) tam vidíš krva mraky toť sař ni Řím(Na) Či mníš že na tvém lidu se zločin neše(Na) Tož rozetneme mečem tu radu Kaifáše(Na) Ó májo ty slunce ty rdíš se jako krev(Na) ó Pane věč Pane li svou mi zjev(Na) byl tvým sluhou vždycky jak prorok boží a kněz(Na) ó na ohnivém voze ve svůj ráj mne vez(Na) A bylo to jak blesky když dr hradbu skal(Na) a jako boží žertva tam bor v ohni stál(Na) Tak pláli jsme ó Pane Ti v oběť co víc Ti dát(Na) a v Beránko krvi jsme koupali svůj šat(Na) Kdes jedle smut sto ó samoty šum(Na) a nezná ty hroby kde mohyly je chlum(Na) Kde zlace je pis kde mramoro sloup(Na) A tajem rek tiše teď v božskou vu stoup(Na) Jde mlčí stín noci a Boha hle si(Na) a o svou slávu nedbá o laur se nehlá(Na) Však našed v posled Boha jak Žižka hledal jej(Na) on klesne klid a skončí tak veli svůj děj(Na) O nezná hrob jeho se me sláva i zášť(Na) Bůh do naň prostřel svůj ru tem plášť(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 28
Celkem veršů: 56
Neurčeno: 56 (100 %)