Květ aloe.

Augustin Eugen Mužík

Strom aloe kvete za sto let, jen jeden květ on zrodí. To jesti zázrak, tento svět, jejž dlouhé století zplodí. Když praděd jej zřel, pak pravnuk zas jej uvidí teprve kvésti. Snad srdcím těm on v blahý čas pak přinese lásku a štěstí. Však druzí žili za hrůzných dob, ti nezřeli slavnou tu chvíli! – Ó usměj se, květe, na jich hrob, kam i tvůj kalich se chýlí. Ty květe můj rajský, vzácný tak, jak vzešel’s mi v lásce a bolu – ó zavři, zavři, znavený zrak – my umřeme, umřeme spolu!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

797. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MROUCÍ KVĚTINY. (Josef Václav Sládek)
  2. XXXVIII. Z všeho, co najdeme na světě tom, (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pousmání. (Adolf Brabec)
  4. POSLEDNÍ RŮŽE. (Irma Geisslová)
  5. ČERVEN. (Josef Lukavský)
  6. Své duši. (Ludvík Lošťák)
  7. Na památku. (Josef Václav Sládek)
  8. Paulina. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Jest srdce jako pohádkový květ, (Vladimír Frída)
  10. V tvém úsměvu. (Jaroslav Vrchlický)