Šalamoun.

Augustin Eugen Mužík

Šalamoun.
I řekl král: „Jeť všecko marné, co slibovalo žití nám, a růžné líce, oko žárné, toť největší je všeho klam. Já vypil na dno pohár žití a pravím: jest to bublina, jen hořký popel ústa cítí, a srdce hnus, kdy vzpomíná. Buď s bohem, lásko, touho mládí – jeť tichý již ten chvilky host, já stojím, ať svět dále pádí, však klidný jsem – mám zkušenost.“ To řekl král, to napsal všeckovšecko, kdy život víc jej nelákal. A napsal to. A jako děcko se nad tím ještě rozplakal. 57

Kniha Písně života (1894)
Autor Augustin Eugen Mužík