Bůh budoucnosti.
Již zvolna tratí se ten záblesk růžový,
jenž tvář Tvou, Kriste, božstvím zlatil,
a soumrak nevěry, tak temně hrobový,
svět náš, se zdá, už navždy schvátil.
Již ruce poklesly, jež ku modlitbám pnul,
ó Kriste, člověk v zbožném hnutí,
vždyť hřeb těch dlaní Tvých se dosud nepohnul,
by uvolnil je k obejmutí.
Svět věřit přestává, že činem oděje
se Tvoje zvěsť o věčném míru,
a v hrob, kam pohřbívá vše svoje naděje,
tam hází také svoji víru.
A s hlukem hromovým, až chví se v nitru zem,
se řítí staré lidstva řády.
Co bude nyní dál, ptá lid se chvějným rtem,
kdo strhne svět v jho svojí vlády?
Duch lží, ten antikrist, svou bibli rozkládá
a láká duše nerozhodné,
za chvilku útěchy si srdce vyžádá,
je na kápí si bláznů vbodne.
143
Jen zisk a sobectví tu mrazně pučí kol,
ty ledné květy přítomnosti,
jich šťáva přehořká nezhojí cizí bol,
jen jed, zmar ona v sobě hostí.
Ty mlčíš, visíš dál. A marně jeden zvuk
my z božských Tvojich retů ždáme.
Mře člověk návalem těch žhavých vnitřních muk
a marně pouta pochyb láme.
Tak sám se potácí... Kam dojde v konec tak?
zříZří jatka krvavá – svou zemi.
Na nebe upírá svůj vyděšený zrak,
a chladné nebe – hrob je němý.
Sám v sebe zadumán se bolem opíjí,
dál pádí, oděn v lesť a zradu,
na bratra tasí meč a pušku nabíjí
a krve zná jen divou vnadu.
Je vesel na povrch, co v nitru rve jej hlod
a palčivá jej hrůza sžírá,
zří, bez cíle jak dál se nový rodí plod,
a starý rod bez těchy zmírá.
Nač tedy žíti dál? Nač trpět, pracovat
a tíhu žití dále nésti?
Jeť dávno ztracena, již člověk slýchal rád,
Tvá zvěsť o božské říši štěstí.
A bolněj’ nežli Ty, na kříži stenaje,
se svíjí, s trnového lože
ten výkřik děsivý tu letí do kraje:
„Ó proč jsi opustil mě, Bože?
144
Já marně, bohové, vás k pláči vyzýval,
ty bohy starých, slavných bájí –
zda Zeus či Jehova mi jaké těchy dal?
Jest ticho v Olympu i v ráji...
Jsem ztracen! Není dne a není vzduchu kol,
a v tmě, jíž krvavý žár září,
ční Mamon kovový, a v zoufalý náš bol
smích cynický mu kmitá v tváři.
Má dcera poklesla, má choť mě zradila,
syn můj je vrah a zrádce bídný,
mých zásad základy rez pochyb rozryla,
a nikde paprsk těchy vlídný!
Já také poklesnu – vím, ve zločinu sluj,
v mých očích tma, mé srdce puká,
přec ještě jedenkrát tu volám: Bože můj,
ó jsi-li, zadrž tvá mě ruka!“
***
A náhle jakýs hlas tak milý, dojemný
mu srdce vnadí v sladké tuše:
„Já jsem! Ve srdci tvém ten zachvěv tajemný
to má je jsoucnost, moje duše.
Jsem stále u tebe! A bys se vrhal v kal,
mně neujdeš – já najdu tebe.
Pojď ke mně, znavený, bys sobě odpočal,
své srdce dám ti – smutných nebe!
145
Ó nestyď za slzy se, nechať kanou jen,
já také hořce plakal kdysi.
Tys trpěl, zápasil, ty budeš vykoupen,
má láska tebe z mrtvých vzkřísí.
Ó pojď – je země klam a vše zde smrť a hrob,
a jinde není těchy žádné,
a není spásy, leč u kříže mého stop –
svět celý před ním jednou padne!
Ó nech je smát, se rvát a proklínat svou tíž...
ty zoufalé, ty osamělé –
můj puká vetchý kříž a k vám se kloní níž,
a já obejmu lidstvo celé!“
***
A budoucnosti Bůh tu Kristus visí dál
nad přítomností vlny zrádné,
sní o člověku dál svůj sladký ideál,
že celý svět mu v náruč padne!
146
OBSAH.
Písně srdce.Strana
Suspiria7
Svadlý květ8
Den dnešní9
Podzimní píseň10
Každý rychle zapomíná11
Hora matutina13
Karafiát14
Podzimní píseň15
Láska16
Květ aloe17
Je život18
Nový život19
Tvá ruka20
Stín21
Odpověď22
Jarní myšlénka23
Podzimní píseň24
Odměna28
V zimě29
Snění30
Adagio.
Vítr vane33
Moře34
Lebka36
V bouři37
Adagio39
Květ v lese42
Velké řeky – velké duše43
Život45
Týden46
Tažní ptáci47
Před životem49
Hvězda51
Sen52
Jarní53
Popěvek54
Telegrafní tyč55
Šalamoun57
Hlasy lásky58
[147]
Strana
Nesmrtelnost59
Legenda60
Věčná lampa61
Elegie.
Duma pod Kuněticemi65
Když bourali v Praze dům67
Elegie70
Ruka73
I ať volá74
Ze hřbitova76
In memoriam77
Antickým rytmem.
Neděle na moři.83
Tři keře85
Adagio – Beethoven86
Aiolova harfa87
Na popeleční středu89
Na bojišti91
V bouři dnů.
Povzdech 95
Tragikové96
Vůl97
Hry dětské101
Mater dolorosa103
Píseň šumařova106
Večerní signál108
Krajky113
Civilisace115
Svoboda116
Jaro na šachtách118
Kdo z ruky pustil meč121
Na daleké stráži122
V chrámě123
Duma v bouři125
Píseň muže128
De profundis.
Jitro131
Do polí132
Kam spějem dnes134
Ó kdyby všecko zlato136
Opilec138
Dies irae141
Světlo s Golgoty142
Bůh budoucnosti143
E: zd; 21002
[148]